Byt, který jeden z manželů vlastnil již před svatbou, zpravidla zůstává jeho výlučným majetkem i po rozvodu. Co když ale během manželství výrazně vzroste jeho tržní hodnota? Má druhý manžel nárok na polovinu tohoto nárůstu? Podle mého právního názoru nikoliv. Samotné zvýšení tržní ceny nemovitosti totiž nelze zaměňovat se ziskem, který patří do společného jmění manželů (SJM).
Příklad z praxe: Byt za 5 milionů má po rozvodu hodnotu 10 milionů
Představme si následující situaci.
Muž vlastní byt, který si pořídil ještě před uzavřením manželství. V době svatby má byt tržní hodnotu 5 milionů korun.
Manželé žijí ve standardním zákonném režimu společného jmění manželů. Po deseti letech se rozvedou. Byt po celou dobu zůstává ve výlučném vlastnictví manžela. Jeho tržní hodnota však mezitím vzrostla na 10 milionů korun, například v důsledku růstu cen nemovitostí.
Bývalá manželka při vypořádání SJM požaduje 2,5 milionu korun. Argumentuje tím, že hodnota bytu během manželství vzrostla o 5 milionů korun a tento nárůst představuje zisk, který by měl být mezi manžele rozdělen napůl.
Má na takový požadavek právo?
Podle mého názoru nikoliv, pokud ke zvýšení hodnoty bytu došlo pouze v důsledku vývoje realitního trhu a nebyly do něj investovány společné prostředky manželů.
Proč tomu tak je?
Co říká občanský zákoník o výlučném majetku a zisku?
Podle § 709 odst. 1 občanského zákoníku do společného jmění manželů zásadně patří majetek, který jeden z manželů nebo oba společně nabyli za trvání manželství. Existují však výjimky.
Jednou z nich je majetek, který některý z manželů vlastnil již před svatbou. Takový majetek se samotným uzavřením manželství nestává společným.
Situaci ovšem komplikuje § 709 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví:
„Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.“
To znamená, že výlučný majetek jednoho z manželů může vytvářet zisk, který již do SJM patří.
Typickým příkladem je pronajímaný byt. Jestliže jeden z manželů vlastní nemovitost již před svatbou a během manželství ji pronajímá, samotná nemovitost zůstává jeho výlučným vlastnictvím. Zisk z pronájmu, tedy zjednodušeně nájemné po odečtení příslušných nákladů, však zásadně patří do SJM.
Zásadní otázkou proto je, zda lze za takový zisk považovat také pouhé zvýšení tržní ceny bytu.
Domnívám se, že nikoliv.
Růst hodnoty majetku není totéž co zisk
Mezi skutečným ziskem z majetku a zvýšením jeho tržní hodnoty existuje podstatný rozdíl.
Pokud vlastník byt pronajímá, získává z něj příjem. Vzniká nová majetková hodnota, která je oddělitelná od samotného bytu.
Jestliže však cena bytu vzroste z 5 na 10 milionů korun, jeho vlastník žádný nový majetek nezískal.
Stále vlastní tentýž byt. Nezískal dalších 5 milionů korun, žádnou novou pohledávku ani jinou samostatnou majetkovou hodnotu.
Pouze se změnila částka, za kterou by bylo možné byt za aktuálních tržních podmínek prodat.
Zvýšení ceny majetku tedy samo o sobě neznamená, že jeho vlastník dosáhl zisku ve smyslu § 709 odst. 2 občanského zákoníku.
Opačný výklad by navíc vedl k obtížně obhajitelným důsledkům.
Pokud by se například cena bytu během manželství zdvojnásobila, druhý manžel by mohl požadovat polovinu zhodnocení. Pokud by však cena bytu naopak výrazně poklesla, ztrátu by nesl pouze jeho výlučný vlastník.
Takový přístup by znamenal, že jeden z manželů nese riziko poklesu hodnoty svého majetku, zatímco druhý se podílí na jeho případném zhodnocení.
Dalším problémem je inflace. Zvýšení ceny nemovitosti totiž nemusí znamenat skutečný růst její ekonomické hodnoty. Část zdražení může pouze odrážet pokles kupní síly peněz.
Ani z tohoto pohledu nepovažujeme za správné, aby pouhá změna tržního ocenění výlučného majetku automaticky zakládala druhému manželovi nárok na peněžní vypořádání.
Jak se na tuto otázku dívají soudy a právní odborníci?
Je třeba připustit, že otázka výkladu pojmu „zisk“ podle § 709 odst. 2 občanského zákoníku není v odborné literatuře zcela jednotná.
Existují i právní názory, podle nichž by zisk měl být vykládán šířeji a mohl by za určitých okolností zahrnovat také zvýšení hodnoty výlučného majetku.
S tímto výkladem se však neztotožňuji.
Za přesvědčivější považuji rozlišování mezi výlučným majetkem samotným a skutečnými výnosy, které tento majetek vytváří.
Tento přístup má oporu také v judikatuře Nejvyššího soudu.
V rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2023, sp. zn. 22 Cdo 3511/2022, se Nejvyšší soud zabýval otázkou zvýšení hodnoty majetku, který patřil výlučně jednomu z manželů. V posuzované věci odmítl požadavek na vypořádání zvýšené hodnoty za situace, kdy nedošlo k použití prostředků ze společného jmění.
Přestože se rozhodnutí netýkalo přímo bytu a Nejvyšší soud v něm nevyslovil obecné pravidlo pro veškerý výlučný majetek, jeho závěry podporují rozlišování mezi samotným růstem hodnoty majetku a majetkovými hodnotami náležejícími do SJM.
Obdobně je významné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2023, sp. zn. 24 Cdo 931/2023, které rozlišuje mezi výnosem z výlučného majetkového práva a peněžním plněním představujícím náhradu za samotné toto právo.
V odborné literatuře se proti zahrnování pouhého nárůstu hodnoty výlučného majetku do SJM výslovně vymezují například Milan Vašíček a Karolína Janečková v článku Zisk z výlučného majetku a vypořádání SJM, publikovaném v Právních rozhledech č. 1–2/2024.
Podle mého názoru tedy existují přesvědčivé právní důvody pro závěr, že pouhé tržní zhodnocení výlučné nemovitosti do společného jmění manželů nepatří. Současně je korektní uvést, že Nejvyšší soud dosud tuto otázku nevyřešil výslovně a obecně pro všechny případy růstu hodnoty nemovitostí.
Pozor na rekonstrukce a investice ze společných peněz
Dosud uvedené závěry se týkají situace, kdy hodnota nemovitosti vzrostla pouze v důsledku vývoje realitního trhu.
Jiná situace nastává, pokud manželé během manželství investovali do výlučné nemovitosti společné peníze.
Představme si, že manžel vlastnil byt před svatbou, ale během manželství byla ze společných prostředků zaplacena jeho rozsáhlá rekonstrukce za 1 milion korun.
Při vypořádání SJM je potom nutné zohlednit, že společné prostředky byly použity na výlučný majetek jednoho z manželů.
Občanský zákoník tuto situaci upravuje zejména v § 742 odst. 1 písm. b), podle něhož je každý z manželů povinen nahradit, co bylo ze společného majetku vynaloženo na jeho výlučný majetek.
Při vypořádání je navíc třeba přihlížet k pravidlům pro zohlednění změny hodnoty takto vynaložených prostředků podle § 742 odst. 2 občanského zákoníku.
Neznamená to však, že druhému manželovi automaticky náleží polovina veškerého zvýšení tržní hodnoty bytu.
Je proto nutné odlišovat dvě různé situace:
- Růst ceny bytu vlivem realitního trhu: sám o sobě podle námi zastávaného výkladu nezakládá nárok druhého manžela.
- Zhodnocení bytu investicemi ze SJM: může zakládat vypořádací nárok, jehož výše se určuje podle zákonných pravidel a konkrétních okolností.
Toto rozlišení je při vypořádání společného jmění manželů zásadní.
Co když manžel svůj výlučný byt během manželství prodá?
Také zde je třeba rozlišovat mezi výlučným majetkem a ziskem, který tento majetek vytváří.
Občanský zákoník v § 709 odst. 1 písm. d) chrání princip takzvané transformace výlučného majetku.
Zjednodušeně řečeno, jestliže jeden z manželů prodá věc, kterou výlučně vlastnil, peníze získané jejím prodejem zpravidla zůstávají jeho výlučným majetkem.
Podle našeho názoru není důvod automaticky oddělovat část kupní ceny odpovídající původní hodnotě bytu a část odpovídající jeho následnému tržnímu zhodnocení a tuto druhou část považovat za zisk náležející do SJM.
Samotný prodej totiž představuje přeměnu jedné majetkové hodnoty v jinou. Nejde o totéž jako například průběžné získávání nájemného.
Konkrétní posouzení samozřejmě závisí na okolnostech, zejména na případném použití společných prostředků.
Nejčastější otázky při rozvodu
Má manželka nárok na polovinu zvýšení hodnoty bytu, který manžel vlastnil před svatbou?
Podle mého právního názoru nikoliv, pokud cena bytu vzrostla pouze vlivem trhu a nedošlo k investicím ze společného jmění manželů. Samotné zvýšení tržní hodnoty nepovažujeme za zisk podle § 709 odst. 2 občanského zákoníku.
Patří byt pořízený před svatbou do SJM?
Zpravidla nikoliv. Byt, který jeden z manželů vlastnil již před uzavřením manželství, zůstává jeho výlučným majetkem, pokud nedošlo k právnímu jednání, kterým byl zahrnut do společného jmění.
Patří nájemné z výlučného bytu do SJM?
Zisk z pronájmu výlučného bytu zásadně ano. Je však třeba odlišovat samotné nájemné od zisku po zohlednění příslušných nákladů.
Co když byla rekonstrukce bytu zaplacena ze společných peněz?
V takovém případě může při vypořádání SJM vzniknout nárok na zohlednění společných prostředků investovaných do výlučného majetku jednoho z manželů.
Závěr: Zvýšení ceny bytu automaticky neznamená nárok druhého manžela
Vraťme se k úvodnímu příkladu.
Manžel vlastnil před svatbou byt za 5 milionů korun. Po deseti letech manželství má tentýž byt hodnotu 10 milionů korun.
Pokud k tomuto zvýšení došlo pouze vlivem vývoje realitního trhu, nevidíme právní důvod, proč by měla bývalá manželka automaticky získat 2,5 milionu korun jako polovinu nárůstu hodnoty.
Výlučný majetek zůstává výlučným majetkem bez ohledu na to, zda jeho tržní cena během manželství vzrostla, nebo poklesla.
Zisk, který tento majetek skutečně vytváří, může do společného jmění patřit. Samotná změna jeho tržní ceny však podle našeho názoru takovým ziskem není.
Při vypořádání SJM je proto vždy důležité správně rozlišit, co představuje výlučný majetek, co skutečný zisk z tohoto majetku a co případné investice ze společných prostředků.
Právě toto rozlišení může rozhodovat o oprávněnosti vypořádacích nároků v řádu statisíců či milionů korun.
Právní základ a související zdroje
- § 709 a § 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
- Nejvyšší soud, usnesení ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3511/2022.
- Nejvyšší soud, usnesení ze dne 24. 7. 2023, sp. zn. 24 Cdo 931/2023.
- VAŠÍČEK, Milan; JANEČKOVÁ, Karolína. Zisk z výlučného majetku a vypořádání SJM. Právní rozhledy, č. 1–2/2024, s. 39–43.
